Každý, kdo na vás promluví chce abyste mu něco dali. Ať s je to z očí do očí nebo digitálně, vždy chce buď vaše peníze, práci, poslušnost, uznání, lásku nebo dokonce život. Místo činu je informační společnost.

Co nevíme?

Většina lidí věří, že informační společnost je rajská zahrada, v níž se rodí poznání. Já tvrdím, že je to džungle plná masožravých květin, jedovatých chameleonů a lstivě se modrajících lagun s duhovými piraňami. Pralesu vládnou šamani, kteří omamují a porobují slovy, čísly a obrázky.

Naši předkové tesali své moudrosti do kamene. My je čteme z plastiku, a pokud jde o hodnotu informace na centimetr čtvereční, jsme na tom hůře oni. Do kamenných tabulek se tesalo těžko a tahle svalová autocenzura zaručovala důležitost sdělení. Dnešní světélkující tabulky snesou všechno a tak se lidé topí ve vlnách informačního kalu. Ke dnu je stahuje i jejich neutišitelný hlad po rozptýlení, který modernímu člověku připsal Aldous Huxley. A Zbigniew Brzezinský přidal ještě jeho sklon k pokleslé zábavě; říkal tomu tittytainment.

Informace vyrábějí politici, podnikatelé, média a experti. Všichni dohromady tvoří informační průmysl a chtějí (jako každý producent) co nejlevněji vyrábět a co nejvíce vydělat.

Celý text čtěte na:  Petr Robejšek – Názory Aktuálně.cz

První část eseje ve čtené formě:

X