Toto je nadpis článku na iDnes z 6. října, který dokonale zrcadlí dnešní dobu. Vlastně to není článek, je to canc a slohová práce. Nemá totiž s realitou nic moc společného. Dílo napsal nějaký pan Václav Janouš. Nějaký mediální služebník, kterých je v dnešních redakcích mnoho. Jak k tomu článku asi mohlo dojít? Představuji si to třeba takto:

Na nějaké redakční poradě někdo řekl: “Hele, ten Landa! Prý začíná být nějak moc vidět! Máme mu to trochu zarazit.” Aha. A pilný Venca, ten to dostal za úkol. Sedl si na vlak a vyrazil na akci Zlatého špendlíku. A co tam Venca viděl? To, co my všichni — různorodou, mírnou, nadšenou, přemýšlivou, doufající a vděčnou masu lidí, které spojuje odpovědnost a láska ke své zemi.

Takto se to ale popsat nemůže. Místo toho ve svém článku cituje pár mých vět v jednom odstavci, aby v dalších odstavcích detailně popsal hrůzostrašnou minulost jakéhosi Martina D., o kterém jako čtenář nemáte žádný důkaz, jestli ten člověk vůbec existuje. Jestli tam opravdu byl. A kde a proč si ho Václav Janouš, reportér iDnesu, vybral jako ukázkového diváka. Proč to udělal, je jasné. Máme přece úkol: pošpinit Landu, pošpinit Zlatý špendlík a pošpinit všechny, kdo se s tím spojují.

V dalším odstavci popisuje Václav Janouš, akční reportér iDnesu, dalšího údajného diváka, kterého vykresluje opravdu všemi přívlastky, které třetí říše vyprodukovala. Tady reportérovi už asi došla fantazie, protože tomu figurantovi nedal ani to křestní jméno. Asi ho všichni máme znát, když je popsán jako “známý jihočeský neonacista”.

A nakonec si Václav nemohl odpustit a dodal ještě jednoho neonacistu, radši. Jistota je jistota. Tehle se jmenuje údajně Jan B. a má taky opravdu hnusnou minulost. Po tolika drsných a děsivých setkáních s neomonstry budiž Vencovi odpuštěno, že zapomněl na základní pilíře Zlatého špendlíku a jeho příznivců. Tak já to raději doplním za něj: čest, píle, radost, jednota, pravda, zdraví, moudrost, statečnost, šlechetnost, spravedlnost, pokora, síla, věrnost a láska.

X